Stovka jugoslávských MIGů schovaná v kopci. Željava je parádní zastávka při cestě na jih Chorvatska

Letiště Željava ležící na hranicích Chorvatska a Bosny je objekt, který fascinuje nejen turisty, ale i místní. Vzpomínám si, jak mi o tomto zařízení před zhruba deseti lety vyprávěl jeden známý z Mariboru a když jsme nedávno jeli na skok do Chorvatska a u monumentu na Petrovo Goře se trochu vyptávali místních, také hned zmiňovali, že kousek dál je tohle letiště. Svého času to byl neuvěřitelně moderní areál připravený na přežití všemožných nepřízní osudu včetně jaderného útoku.

Dnes zde v podstatě není nic, protože v 90. letech byl celý komplex zničen. Jenže základní tunely a chodby zůstaly a stále jsou volně přístupné. Garantuji vám, že jakmile za vámi zmizí světlo z toho tolik fotografovaného vjezdu ve tvaru letadla a ponoříte se do totální tmy, nastoupí adrenalin a přemůže vás pocit, ve kterém se bude mísit vzrušení, možná trochu strach a nakonec i obdiv. Velikost tohoto areálu je opravdu neskutečná. 

Podzemní letiště Željava, neboli také Klek objekt 505, vzniklo v 60. letech minulého století, tedy v dobách studené války. Bylo to největší letiště tohoto druhu v Evropě a náklady na jeho vybudování byly enormní, ačkoliv dostupné zdroje se ohledně jejich výše liší. Když si člověk pročítá z mnoha článků na internetu, jak ta infrastruktura původně vypadala, pomalu tomu nechce věřit. Základem je 3,5 km tunelů a chodeb ukrytých v pohoří Plješivica. Tunelový komplex byl kompletně vybaven k tomu, aby byl zcela soběstačný. Byla zde vzduchotechnika, přívod vody, vlastní zdroj elektrické energie, telekomunikace, prostě všechno. Čtyři hlavní vstupy chránila stotunová vrata. K akci zde bylo připraveno údajně 50 letounů MIG-21, kapacita ale byla připravena na dvojnásobné množství. 

Na vstupy do tunelů navazují hlavní a pojezdové dráhy. Ty byly kryty protiraketovou obranou. Řízení provozu mělo na starosti středisko Čelopek, které mělo všechny dráhy i celý areál jak na dlani. U dnešní obce Željava byly kasárna a palivo se údajně skladovalo deset kilometrů odtud a potrubím bylo dopravováno do areálu.

Jak moc strategické tohle místo bylo, to vám dojde ve chvíli, kdy sem pojedete od hlavní silnice z Karlovace na Plitvická jezera. Přejedete kopec a budete sjíždět po serpentinách dolu na velkou plošinu. Pohoří Plješivica bude po pravé straně, ale z dálky není vidět vůbec nic. Jen strmé svahy porostlé stromy. Mimochodem, při naší návštěvě jsme potkali několik ztracených turistů, kteří vstupy do komplexu nemohli najít. I dnes je tento komplex velmi nenápadný. V dobách ostré akce údajně letiště leželo v radarovém stínu západních zemí a když přišlo na věc, stíhačky byly ve vzduchu do dvou minut. Nepřátelé je zachytili až ve chvíli, kdy letouny dosáhly větší výšky a vyšší rychlosti. 

Pravděpodobně uvidíte spoustu motorkářů a další nemalé množství off-roadových výprav na Balkán, pro které je tohle vítaná dobrodružná zastávka. My jsme tu byli začátkem května a na to, že do hlavní sezony bylo ještě daleko, zde bylo nebývale rušno. Z toho vyplývá jedna rada - jestli se sem chystáte, příliš neotálejte. Řekl bych, že je jen otázkou času, než zdejší provoz začne být nějakým způsobem regulován, nebo než bude vstup do tunelů rovnou uzavřen. 

Ale pak máme i dobrou zprávu. Naprostá většina turistů se nutně potřebuje vyfotit ve vjezdu ve tvaru letadla MIG-21, případně si ve vjezdu vyfotit svá auta nebo motorky. Skupinové focení zde probíhá jedno za druhým. Následně se většina lidí zajde podívat pár desítek metrů dovnitř, ale za druhá vrata už jich zavítá jen málo. Je to pochopitelné, protože je zde taková tma, že na to světlo mobilu nestačí a člověka přepadne strach z toho, že někam spadne nebo že se tady ztratí. Já jsem proto obhlédl podlahu, zjistil, že zde kromě prachu není nic až tak nebezpečného, vrátil se pro auto a vjel dovnitř s testovacím T-Crossem.

Když projedete hlavním vstupem, velký tunel se stáčí vlevo. Pak následuje druhý podobný vstup do hlavní části, který v minulosti někdo chtěl zabetonovat, ale polovina už upadla, takže můžete i s autem pokračovat dále. Člověk si na první dobrou myslí, jak tady ještě kousek popojede a tam to bude končit, jenže to je omyl. Spolu se mnou do tunelů vjelo ještě jedno auto, které zabočilo do jednoho z bočních tunelů a najednou zmizelo za rohem. Až pak vám naplno dojde, jak obrovské to tu vlastně je. Jízda uvnitř tunelů je celkem bez problémů, ale musíte dávat pozor na místa, kde chybí poklopy. Ve světle reflektorů snadno něco přehlédnete nebo si budete myslet, že ten tmavý flek na zemi je kaluž a najednou se vám kolo propadne. I to se mi stalo. Naštěstí to byla menší díra, auto bylo schopné vyjet ven a ani jsem nic neodřel. Samozřejmě se hodí jezdit pomalu, protože auta hodně zvedají jemný prach. 

Letiště Željava je blízko Plitvickým jezerům, kam proudí spousta turistů. Je to jen malá zajížďka, ale žádá si více času. Pokud chcete mít kompletní zážitek, vyhraďte si na návštěvu téhle základny alespoň dvě hodiny a vezměte si pořádně silné světlo.

Uvnitř je taková tma, že jsem při focení T-Crosse málem nenašel foťák, který jsem nechal odložený na nějakém kameni a jen došel pět metrů k autu. Vůbec nejlepší ale bude domluvit si průvodce. I takové služby na internetu najdete. Osobně jsem se tu zastavoval po cestě zpět do ČR a ještě ten den jsem chtěl být doma, takže nebylo úplně času nazbyt, ale zpětně toho lituju. 

Celý komplex nejsou jen ty hlavní obrovské tunely, kde stála letadla, ale spousta dalších menších chodeb, kde byl personál a infrastruktura. Rozhodně se hodí zaplatit si někoho, kdo to tady zná a kdo vás tudy provede. Lézt do těch menších prostor jen tak sám asi není dobrý nápad, protože na řadě míst je voda (s tou byly problémy už v 60. letech během výstavby komplexu) a není úplně zřejmé, kam šlapete. Některé menší chodby vypadaly, že jsou zborcené úplně celé. Při letmé návštěvě spoustu těchto menších zákoutí vůbec neuvidíte, protože o nich nevíte a v té tmě je prostě nenajdete. 

Letiště Željva je nevšední zážitek. Je to naprostý kontrast proti turistickým místům někde u moře. Je skoro až s podivem, že tohle místo zůstalo dodnes jen tak opuštěné. Na internetu narazíte na informace o snaze prostor oživit, což by bylo super. Dát dovnitř nějakou vysloužilou stíhačku a nějaké osvětlení, dát prohlídce trochu řád a udělat z toho cosi jako muzeum, tak se na to budou asi stát fronty. I takhle opuštěné to ale má své obrovské kouzlo, byť mám trochu pocit, že Željava začíná být celkem profláknutá. Jisté je, že zas tolik podobných míst po Evropě nenajdete. 

O velkém turistickém zájmu svědčí vrak Dakoty podobný tomu, jaký je na Islandu. Podle fotek to bylo ještě celkem nedávno letadlo zarostlé v roští, dnes už prošlo určitou péčí, jsou u něj schody, aby se do něj dalo bezpečně dostat a hned vedle je stánek s občerstvením. Všichni se u letadla potřebují vyfotit, je to regulérní turistická atrakce. Popravdě, tuhle atrakci si můžete nechat ujít. Fotky letadla zde pěkné neuděláte, protože se kolem bude pořád někdo motat, případně bude kolem parkovat nějaký svůj automobil nebo motocykl, na prohlídku kabiny jsem si musel i začátkem května vystát frontu. Letecká základna jako taková ale na mne zapůsobila velmi silně. Ještě nikdy jsem totiž nezažil situaci, kdy se projíždím autem prakticky úplně sám kdesi uvnitř kopce v místech, která byla v minulosti přísně střežená. Je to fakt zážitek. 

Mimochodem, tahle letecká základna posloužila také filmařům. Před lety zde například natáčela svou reklamu Mazda. Připomenout si tohle video můžete níže: