Jedeš zaprášenou uzbeckou silnicí s muldama jak na paralelní snowboard a najednou před tebou val se železniční tratí a přejezd zabezpečený tak, že by neprojel nepřátelský tank. Nejen světla a závory, ze země se vytasí z každé strany i dvě železné zábrany, které by jakékoliv auto během vteřiny proměnily z pojízdného vehiklu na šrot. A pak se objeví vlak.
Uzbecký šinkanzen dosahuje rychlosti až 250 km/h a uměl by i 300! Vypadá dobře, jezdí na vteřiny, což ještě víc zvýrazní uzbecký kontrast. V krajině s pasoucími se velbloudy, volhami a gazíky máte totiž pocit, že to je UFO.
S užaslým pohledem čučím za mizející bílou soupravou. Probere mě až troubení náklaďáku stojícího za mnou. To mi připomene, že se jedeme koupat. Cílem je jezero Tudakul, které znají spíš místní. Do turistických bedekrů se ještě nedostalo.
Jde o umělou nádrž, která má svá specifika. Voda v ní má mírně slanou příchuť a u břehů bývá nesmírně teplá. Rozloha jezera Tudakul převyšuje 200 kilometrů čtverečních. Parkuju Toyotu u "Zony oddycha", platím směšné vstupné (asi 40 korun) a mířím k písčité pláži. Míjím dvě restaurace, sprchy, šatnu a plážové stánky s občerstvením a zmrzlinou. Jsem tady s holkama jediný cizinec. Všichni se mě ptají, jak jsme místo objevili.
Zůstáváme asi 4 hodiny, koupání na jedničku, zmrzlina nechemická, ruské pivo lze ve 45 stupňovém horku přežít, aniž by se člověku navalovalo. Uzbekové kolem jsou milí, přátelští, obě holky jsou jak u vytržení z čisté vody a plavajících rybiček. Ano i takový dovede být Uzbekistán. Více na přiloženém videu.
Pepo, klbuk dole, ze davas starostlivost o deti, natacanie videa + pisanie textu o ceste a celu organizaciu, si borec :) Mam dvoch synov vo veku tvojich dievcat a asi by som sa neodvazil :) Kazdopadne mas este energiu alebo sa uz tesis na domovinu?