Zápisky z korejského tripu, díl 4: O mizejících silnicích, alkoholu a psích bobcích v obchodech

Minimálně jednu věc ale mají Korejci s Čechy společnou. Ještě jsme to nezmiňovali, ale Korejci mají velmi rádi alkohol. Holdují mu poměrně ve velkém. Co se tady pije hodně, je rýžové víno a nebo tady hodně pijí něco, co se jmenuje makkoli. Korejci navíc dbají na tradice, aby to bylo dělané dobře. 

Takže jsme navštívili takovou palírnu. Když to hledáte, tak to najdete jako pivovar. Makkoli vzniká vařením rýže a ta naše palírna se jmenovala Bílý lotos. Když jsme tam přijeli, nikdo tam nebyl. Byla tam jenom taková slečna v obchodě, a když jsme tam přišli, tak nám otevřela expozici. V expozici byla fotka takového fousatého starého Korejce, zdejšího mistra paliče tohoto alkoholu. My jsme tam tak točili a najednou mistra palič přišel. 

Neuměl anglicky, tak jsme si povídali přes to přes Google překladač, a tak nám tam nějak povykládal, že už to mají čtvrtou generaci a že to dělají tradičně. Když to pijete, tak to vypadá hrozně a navíc to vypadá, jak kdybyste hodně dlouho vařili rýži. Je to taková odstátá neprůhledná voda, nemá to žádnou výraznou chuť a opravdu to chce odvahu to pít. Je to fakt hnusné. Člověk si říká, pro koho to vyrábí, kdo to pije? Ale návštěva to byla příjemná. Bavili jsme se tam přímo s majitelem, dokonce i s jeho synem. Mají tam i expozici, dělají tam exkurze, když zrovna pálí, ale teď zrovna nic nevařili, tak nám to nemohli ukázat. 

Palírna byla u města Dangjin-si a asi 40 minut odsud měl Pepa nalezenou „mořskou silnici“. Tyhle silnice vedou na zdejší ostrovy v oblastech, kterým se říká getboly, ale sjízdné jsou jen za odlivu, protože za přílivu je ta silnice pod vodou. Tak jsme se k silnici vedoucí na ostrov Mogae Island a  Ungdo-ri vypravili, protože na fotkách vypadá výborně. Jenže oni tam udělali násep, takže už tam je tahle silnice pořád. Jsme si říkali, Staroměstská radnice, robotí kavárna a teď tohle... Byli jsme fakt naštvaní, protože jsme tam jeli dlouho, ale na mapě si Pepa všiml, že je kousek vedle jiná podmořská silnice, která vede tím getbolem mezi ostrovy a ta byla dokonce mnohem delší. Měla skoro dva kilometry. My jsme tam přijeli za odlivu a to je normálně mokřad. Je to úplně neuvěřitelné území. Taková vlastně bažina, jak to moře odejde. Tak jsme přece jen přejeli na jiný ostrov. 

Je ale potřeba jet opatrně, abyste z té silnice nesjeli, protože kolem silnice jsou leda tak lovci škeblí a lovci chobotnic. Natočili jsme tam moc hezké obrázky. Nakonec jsme se sem ještě vrátili, abychom tohle místo viděli i za přílivu, protože aplikace na příliv a odliv říkala, že se moře zvedne o 6 m. To je neuvěřitelná hodnota. Tak jsme tam večer přijeli a ta silnice nejenom, že tam nebyla, ale ta voda byla skoro až na ostrově. Ty přílivy a odlivy jsou tady fakt obrovský. Bylo to moc hezké a zajímavé. 

Za tuhle hostinu jsme ale zaplatili jenom 1500 korun. Tyhle restaurace jsou tady velmi oblíbené. My jsme to teda natočili, ale už asi do podobné restaurace nepůjdeme, protože to bylo hodně náročné. 

Po návštěvě místní restaurace jsme se přesunuli na druhou stranu Koreje k Japonskému moři. Přejížděli jsme do města Sokcho. Je to taková trošku veselejší strana Koreje, která působí jako trochu pozitivnější. Na východě to působilo takové špinavější, neutěšené, když nesvítilo sluníčko. Východní strana je rozhodně veselejší. I lidi tady jsou trochu jiní.

Takže jsme potřebovali přejet celý poloostrov, zhruba 260 km, a potřebovali jsme znovu nakoupit granule pro psa. Zase to byl trochu problém, ale my už víme, že tady existuje síť, která se jmenuje Molly (nebo tak nějak). Pepa jejich krám našel v Soulu, který jsme měli po cestě, tak jsme se tam zastavili. A hned bylo jasné, že to je ten správný obchod, protože uvnitř obchoďáku lidé s pejsky chodili. Dost nás ovšem zarazilo, že uprostřed obchoďáku byly pytlíky na hovínka. Oni neumí ty psy venčit, prostě je nevenčí, takže psíci vykonávají své potřeby úplně všude. I v obchoďáku. Takže už chápu, že nás tady nikde se psem nechtějí ubytovat, protože ti psi to normálně dělají na pokoji. Jako když jsme viděli asi třetího psa v obchoďáku čůrat, tak jsme si říkal, že to je fakt masakr. A když jsme přišli do Molly obchodu a viděli jsem tam dva pejsky kakat, tak to už byl opravdu „brutus“. 

Nicméně v obchoďáku měli nekonečný výběr a taky tam měli hnedka psí salon jo, psí hřiště a také tam u vchodu mají kočárky pro pejsky. Asi aby zamezili tomu, že čůrají na dlaždičky, tak ten kočárek má takovou tu plenu jak pro mimino, tak oni psa dají do toho kočárku a vozí ho v kočárku. Kdybychom do toho kočárku dali Lumi, tak by asi koukali. Na takhle velké psy samozřejmě zdejší kočárky připravené nejsou. 

Jinak v obchoďáku jsme zase viděli zdejší obchody se zvláštními značkami. Tady se nosí značky jako Discovery, podle televize, a National Geographic. Nebo tady mají oblečení Kodak. Je to extrémně drahé. V přepočtu stojí mikina třeba patnáct tisíc, ale všichni to stejně nosí. A všichni tu pak jsou také jak přes kopírák. 

Co přesně přinesou další dny, to tradičně nevíme. Ale určitě vám zase o tom všem dáme vědět.