Reklama
Kolo

Stoupání měsíční krajinou na vrchol Mont Ventoux prověří nohy i psychiku

Ikonický vrchol je téměř povinným skalpem pro všechny, kteří se v Provence ocitnou se svým kolem
Zdroj: Jan Blažek

Po šesti hodinách plavby trajektem z Korsiky se odpoledne vyloďujeme v Nice a čeká nás ještě zhruba 300 kilometrů jízdy autem. Cesta se vleče. Posledních asi sto kilometrů vede malebnou a opuštěnou provensálskou krajinou, kdybychom nebyli tak unaveni, i bychom se kochali, takhle spíše proklínáme úzké, rozbité, zakroucené venkovské silnice. Najednou se před námi otevírá volný výhled přes levandulové pole. Kýč, kvůli kterému musíme na pokyn ženské části posádky přeci jen zastavit. Levandule jsou fajn, ale mě se synem zajímá něco jiného – v dálce se tyčící vrchol s jasně viditelnou bílou věží. Mont Ventoux. Náš zítřejší cíl.

Ze tří tras volíme tu nejjednodušší

Červencové jihofrancouzské sluníčko už pomalu zapadá, když přijíždíme do vesničky Sault. Chvíli zvažujeme, zdali nevyužít státní pro obytná auta zdarma u hřbitova, ale bazén a stín v kempu jsou v panující vlně veder jasným argumentem, proč zvolit kemp. Večer ještě krátce v mobilu hledáme nějaké bližší informace o profilu a délce stoupání. Na vrchol Mont Ventoux vedou po silnici tři trasy (další pak určená pro horská kola a gravely). Náš výchozí bod ve vesnici Sault je označován jako nejlehčí, a to díky vyšší nadmořské výšce startu. Převedeno do řeči čísel nás čeká na 26 kilometrech převýšení lehce přes 1200 metrů.

Kromě startu v Saultu lze Mont Ventoux dobýt i z Bédoinu, což je nejčastější místo, kde nadšenci zacvaknou tretry do pedálů, popřípadě pak z Malaucéne. Obě tyto cesty jsou náročnější, protože jsou kratší (zhruba 21,5 km) a ještě k tomu mají větší celkové převýšení. To tedy zkusíme až někdy příště.

Ranní levandulové aroma

Protože má být během dne kolem 40 °C, nezbývá než vyrazit hodně brzy. Kolem sedmé už tedy protahujeme nohy a šlapeme do pedálů. Hned za Saultem se silnice začíná mírně zvedat a vede skrz rozlehlá levandulová pole, sluníčko vychází, a i když tu nejsme za romantikou, ale za sportovním výkonem, nemůžu se ubránit tomu, že se kochám. Kombinace slunného dne a vlahého ranního vzduchu, v kterém je přimícháno silné levandulové aroma, je fakt magická. Z letargie mě probere cyklista, který to kolem nás do zhruba 5% stoupání propraží ze sedla asi 40 km/h a aniž by jakkoliv zvolnil, zmizí jako střela za zatáčkou. Co to jako mělo bejt?! Předzvěst toho, že tu ani zdaleka nebudeme sami. 

Mont Ventoux je cílem stovek cyklistů od profíků až po ryzí amatéry. Takovou masovku sice moc nevyhledávám, ale musím uznat, že stoupání až na vrchol má díky množství cyklistů svou jedinečnou atmosféru. Drtivá většina z nich je přátelská a usměvavá… a také rychlejší než my. Zpětně viděno musím uznat, že jsme možná z Větrné hory, což je překlad jména Mont Ventoux, měli zbytečně velký respekt a ze začátku jsme se šetřili až moc. Jenže ono se to těžko odhaduje, když všude slyšíte, jak těžký je to kopec a víte, že vás čekají dlouhé hodiny šlapání.

Památník Toma Simpsona (1776 m n.m.)

„Mont Ventoux je velkým horským klínem uprostřed ničeho, sluncem odbarveným doběla. Tam nahoře je jiný svět, nacházející se mezi holými skalami a oslňujícím slunce. Bílé skály odrážejí vedro, zvedá se tu prach a přiléhá k vašim pažím, nohám i obličeji.“ Tuto citaci připisuje Tomáš Macek ve své knize Sto let Staré dámy právě Tomu Simpsonovi – britský cyklista tak popsal místo, které se mu o dva roky později stalo osudným. Třináctá etapa ročníku 1967 měří 211 kilometrů a vede z Marseille do Carpentrasu. V jejím závěru čeká na cyklisty mimořádná zkouška – Mont Ventoux. Tom Simpson je pod tlakem šéfů týmu i svým vlastním. Na jaře si koupil Mercedes, výhra v Tour by mu pomohla jej splatit. Panuje však 45stupňové vedro, regule závodu dovolují jen zhruba dva litry vody na den a jak se posléze ukazuje, pomohl si Simpson i ampulí amfetaminu. Jeho tělo dva kilometry pod vrcholem nezvládá smrtící koktejl okolností. Závodník kolabuje a i přes snahu lékařů umírá. Dnes tento tragický okamžik připomíná památník obložený bidony. Je zvyklostí u něj pokynout.

„Na!“ aneb magnesium se neodmítá

Prvních zhruba 20 kilometrů má průměrné stoupání jen lehce přes 3,5 % a silnička vede lesem, takže se jede fakt příjemně. Jen teda samozřejmě nedosahujeme průměru 20 km/h, takže tento úsek jedeme zhruba hodinu a půl. Jak jsem už psal, tato úvodní pasáž by se dala jet rychleji, jen to vyžaduje dobrou schopnost rozvržení sil, protože ten pravý Mont Ventoux nás totiž ještě čeká. Zastavujeme na chvíli u známého Chaletu Reynard (1419 m n.m.), kde se připojuje i silnice od Bédoinu a koukáme do dáli na bílou věž na vrcholu hory. Po silnici je vzdálená sice jen něco přes 6 kilometrů, ale kopec citelně přituhuje. Kromě toho zcela mizí jakákoliv vegetace a sluníčko začíná slušně pražit. 

Po pár stovkách metrů je mi jasné, že než si udělám vrcholové foto, ještě nějaký ten čas uplyne. O mém nízkém tempu asi nejlépe vypovídá historka z místa krátce za simpsonovým památníkem (viz. infobox), kde přede mnou z kola kvůli křečím slezl jeden z cyklistů. Vzhledem k mé mrzké rychlosti mám dost času přemýšlet, jak mu pomoci – vrchol má na dohled, ale fakt trpí a čeká ho nejprudší 10% pasáž a zhruba 1,5 km. Je mi ho líto. Protože jsem ale na rozdíl od něj počítal i s krizovým scénářem, sahám do dresu a hledám tubu s magnesiem. Ano, přátelé, stále jsem k tomu nebožákovi ještě nedojel…Když se k němu blížím, křiknu na něj anglicky a podávám mu potenciální spásu, odmítavým gestem se však zdráhá ji přijmout. To mě popravdě trochu popudilo, protože kvůli němu nechci zpomalovat, takže na něj dost razantně křiknu „Na!!!“, vrazím mu jí do ruky a šinu se svým tempem dál. Vzhledem k jeho stavu mám jistotu, že mě nedoběhne…

Happening na vrcholu

Na vrcholu Mont Ventoux si vystojíme kratší frontu na focení u cedule, pár lidí blejskneme my, pak nás ochotně vyfotí zase někdo jiný. Atmosféra je tu skvělá, cyklistů jak na Václaváku, a to den víceméně teprve začíná. Rozhledy jsou z tohoto provensálského obra spektakulární a při pohledu na klikatou silnici pod námi si člověk teprve naplno uvědomí, jak specifické toto stoupání je – povrch skutečně vypadá jako měsíční krajina, do které však celý den praží slunce. Na vrcholu je cítit mírný vánek, který dává jasně najevo, že silnější vítr tady umí být dost krutý. Jsem rád, že si tenhle kopec můžu odškrtnout, příště ho zkusím z Bédoinu. Nasedáme na kola a těšíme se na sjezd. Silnice je přehledná a sklon poměrně strmý, takže se na tachometru rychle objevují cifry začínající sedmičkou i osmičkou. Moc příjemný je i dvacetikilometrový mírně vyklusávající úsek, který je krásně šlapavý a v směru do údolí cesta ubíhá o dost rychleji. Při vjezdu do Saultu zastavujeme na pizzu a na lavičce s výhledem koukáme na Mont Ventoux tyčící se v dáli v lehkém oparu. Je to vážně magická hora.

Pár tipů na cestu

  • Mont Ventoux není úplně za rohem, z Prahy je to nějaký zhruba 1300 kilometrů, takže doporučuji cyklistický výšlap na tuto ikonickou horu spojit s delším pobytem v Provence, kde se nebude nudit ani ženská část výpravy
  • Jak v okolí Saultu, tak Bédionu je celá řada pěších turistických tras vedoucích skrz levandulová pole. Je to vážně zážitek i pro neromantiky
  • Stejně tak se v dané lokalitě dají pořídit pěkné dárky v podobě kvalitní kosmetiky či mýdel
  • V Saultu je normální pěkný obecní kemp (Camping municipal Du Defends) s přístupem do bazénu v ceně. Za obytné auto a 2+2 lidi jsme v roce 2022 platili zhruba 30 euro. 
  • Pokud jedete na Mont Ventoux poprvé a nejste kdovíjak namakaní, je tento výchozí bod ideální.
  • Určitě ale sledujte předpověď počasí, přeci jen vystoupáte do výšky přes 1900 m n.m.! Překvapit tak může nejen nepříjemný vítr, ale zejména v letních měsících i vysoké teploty. 
Reklama

Diskuze

Žádné příspěvky, buďte první!


Wörthersee: Na kole kolem dokola

Rakouské jezero Wörthersee se právem nazývá „Rakouským Karibikem“
29.11.2023 15:18
|
0
Reklama

Na gravelu po toskánských Strade Bianche v okolí Montalcina

V okolí italského Montalcina jsou trasy, po kterých se jezdí i závod historických kol L’Eroica
13.11.2023 08:34
|
0

Česká Třebová: V kraji Maxe Švabinského a tříkolek Velorex

Naše asi poslední vyjížďka za pěkného podzimního počasí je nasměrována do východních Čech
09.11.2023 08:49
|
0

V České Kanadě je místo, kde kolem roku 1900 došlo k detrainizaci Járy Cimrmana. Objevit se dá i na kole

Pomník mistra zachyceného v poloze, v jaké byl vyhozen z vlaku, je oblíbeným turistickým cílem
28.12.2023 07:40
|
0

Zimní cestování s obytným vozem: Pozor na zamrzlou vodu, vybité baterie i převoz plynových lahví

Jezdit s obytným autem i v zimě není složité, je však nutné předcházet problémům
26.11.2023 09:49
|
0
Reklama

Tkaničky do Montvernieru, aneb výjezd na jeden z nejzajímavějších kopců Tour de France

Spektakulární klikatice Les Lacets de Montvernier je schovaná v příkré skále
23.11.2023 08:55
|
0

Na gravelu po toskánských Strade Bianche v okolí Montalcina

V okolí italského Montalcina jsou trasy, po kterých se jezdí i závod historických kol L’Eroica
13.11.2023 08:34
|
0
Reklama
Fotr na tripu