Druhý den kolem poledne se začal zvedat vítr a spolu s tím začalo být také jasné, že Podersdorf zas tak úplně opuštěný není. V našem kempu se začali rojit kiteři. Mají zde ideální podmínky, mělká voda jim vůbec nevadí a je zde pro ně vyhrazena také velká část pláže. Já jsem se se svými plachtami cítil trochu méněcenný, ale surfaři evidentně startovali z jiného místa Podersdorfu. Aktuálně tolik módní wingfoily tu vidět nebyly vůbec. Na ně je tu zkrátka příliš mělko.
Během hodiny začalo foukat přes 10 m/s, na vodě se udělaly krásné vlny a značně se zvedl také provoz na hladině jezera. Pepinka by možná řekla, že jí je surfařů v té studené vodě líto, jak to říkala o surfařích na vlnách během šesté série Fotra, ale surfaři měli evidentně radost. Jezdit podél břehu v plné rychlosti kolem 50 km/h, to se neomrzí ani na podzim, když je venku sotva deset stupňů a voda má stupňů sedm.
Mimochodem, funguje zde systém světelných majáků. Pokud začnou blikat 90krát za minutu, znamená to rychlost kolem 17 m/s a lidi mají vylézt z vody, protože je vítr už příliš silný. To se naštěstí onu sobotu nedělo. Velkou výhodou tohoto jezera je fakt, že když nemůžete, tak prostě slezete z prkna, odpočinete si a pak pokračujete a je víceméně jedno, kde se zrovna nacházíte. Maximální udávaná hloubka je 2 m, takže stačíte skoro všude. Na učení je to naprostý ideál.
Vítr nakonec rozehnal všechny mraky, takže jsme končili při západu slunce. Idylka, pokud by nebyla taková zima. Ale na to ve zdejším Strandcempingu mají řešení. Poctivě vytápěné sprchy s horkou vodou po podzimní několikahodinové koupačce přijdou vhod. Rychlá venkovní večeře z konzervy (hlavně že byla teplá), návštěva supermarketu a fofrem do spacáku do tepla v provizorním spacím autě.
Jako základ v mém případě posloužily podomácku zbouchané šuplíky, které jinak používám ve svém surfovacím Fordu Mondeo Kombi. Miniaturní vestavba je udělaná tak, aby se do Mondea Mk3 dala postel rozložit na zadní sklopená sedadla. Do Traficu se rozložená vešla za druhou řadu sedadel. Opěradla jsem tak sklápěl jen proto, abych na ně odložil surfy dlouhé nějakých 2,3 m. S ohledem na už téměř zimní večery by bylo ideální nezávislé topení, ale to tento Trafic nemá. Problém vyřešila kostka připomínající reproduktor, kterou mi půjčil táta. Jmenuje se „Top Micro“ a je hodně stará. Je to malé elektrické topení. Ano, i elektřinu bylo potřeba vyřešit, kvůli možnosti práce na počítači a používání tohoto miniaturního topení. Připojení na kempovací zásuvku zajistila redukce CEE/Schuko, kterou jsme sehnali za necelé čtyři stovky v prodejně s autodíly.
Cestování s Renaultem Trafic je překvapivě svižné. Coby dodávka je sice uvnitř trochu hlučnější a postrádá moderní asistenční systémy, ale to hlavní splní na jedničku. Má nízkou spotřebu, takže i při dálniční jízdě kolem 160 km/h se spotřeba drží pod devíti litry. V kombinaci s 80litrovou nádrží je k dispozici velmi solidní dojezd. Z Prahy do Podersdorfu a zpět jsme to zvládli na jednu nádrž a ještě nám zbýval dojezd 100 km. Pro úplnost, aktuálně testovaná verze francouzského užitkáče startuje částkou 970 tisíc včetně DPH, a to není v dnešní době vůbec špatná nabídka.
