Dvoudenní návštěva Švýcarska: Nevynechejte dechberoucí Glacier 3000 a procházku v Ženevě

V srdci švýcarských Alp, zasazený mezi nekonečné sněhové pláně a ledovcové vrcholky, leží Glacier 3000, skvost, který přitahuje dobrodruhy, rodiny i ty, kdo hledají klid a odpočinek ve výšinách. Jedná se o horské středisko a samozřejmě, jak lze dle názvu vytušit, ledovec. Toto kouzelné místo leží mezi kantony Vaud a Bern, konkrétně na území obcí Gstaad, Les Diablerets a Leysin a je opravdu dechberoucí.

Na vrchol ledovce, do cca 3000 m n. m. mě svezla vysokokapacitní lanovka ze stanice Col du Pillon (cena zpáteční jízdenky je 85 švýcarských franků), kde jsem v 2500 m n. m přesedla do druhé s názvem Cabane. A rázem jsem se ocitla na místě tak kouzelném, že jsem to v životě nezažila. Silně pražící slunce, všude sníh a omamná bílá barva, čistý vzduch tak, že je vlastně obtížné ho dýchat. Jak tušíte, Glacier je primárně lyžařské středisko, ale já jsem se sem ten den vydala za jízdou ve psím spřežením, následovala procházka po ledovci (oficiální cesta nazvaná Glacier Walk) a vše jsem zakončila návštěvou visuté lávky ve výšce 2971 metrů s názvem Peak Walk by Tissot.

Mou první zastávkou na tomhle unikátním místě byla jízda v psím spřežení. Jednalo se o jeden z nejvíce autentických zážitků, protože spojoval jak tradiční formu přepravy, která byla po staletí využívána v arktických a subarktických regionech, tak mi též nabídl možnost prozkoumat zasněženou krajinu zcela novým způsobem. Fascinující bylo i chování psů, ať už sibiřského husky, nebo aljašského malamuta – byli neskutečně natěšení a užívali si svou práci naplno. Dokonce se tu objevil i jeden německý ovčák, což bylo celkem překvapující. Zlatým hřebem chvíle strávené u smečky bylo mazlení a vlastně taková lehká psí terapie. Dokážete si představit zajímavější zážitek, než že „ňuňáte“ psa, u toho vám svítí vysokohorské sluníčko a kolem jste obklopeni naprostým tichem v té ledovcové nádheře?

Po zážitku se psy jsem se vydala na pár kilometrovou pěší trasu, která vede vcelku po rovině s mírným převýšením. Ale musím se přiznat, že i to mírné převýšení vám dá v takové výšce zabrat. I člověk s fyzičkou si zde připadá, jako když pár měsíců nic nedělal a dýchání při námaze je velmi náročné (zajímavé je, že v trochu nižší výšce – 2500 metrů, takové problémy člověk nemá). Trasa procházky vedla přes ledovec Tsanfleuron do Quille du Diable a nabídla opravdu omračující podívanou. Na jejím konci ale na mě čekal jakýsi kioskový bod – Refuge l'Espace, který kromě toho, že mě nasytil klobásou a horkou čokoládou s rumem, nabídl nádherný výhled na údolí Derborence a Valais.

Pokud se chcete kochat výhledy do okolí a odpočinout si, doporučuji zde zůstat kolem půl hodiny. Nachytáte nejen vitamin D, ale i dobrou náladu. Poté se můžete vrátit na začátek vašeho putování dvěma cestami. Buď zase po svých, nebo využijete tzv. Ice Express, což je prostě taxi rolba, kterou máte v ceně lanovky. Já si vybrala pěkně trasu pěšky, protože by byl hřích, kdybych se nechala přemoci únavou.

Zlatým hřebem pobytu na ledovci je pak procházka po visuté lávce – Peak Walk by Tissot (ano, oficiálně se tak jmenuje). Ta má na délku přibližně 107 metrů a šířku 80 centimetrů a spojuje dva vysoké horské vrcholy. Co je ale mnohem zajímavější, že sice nabízí výhled do krajiny, ale především odtud budete moci pozorovat slavné vrcholky v podobě Mont Blancu, Matterhornu či Eigeru. Na tomhle místě se tak ocitáte úplně v jiném světě a sami sebe se ptáte, co vlastně lidskou rasu vede k tomu, že se snaží dostat na vrcholky těch největších horských masivů.

A pokud budete mít jako já štěstí, tak váš zážitek bude umocněn počasím. Nahoře jsem totiž zažila teplotu kolem -10 stupňů Celsia, abych se při sjetí lanovkou dolů oblékla v podstatě do jarního oblečení, protože zde byla teplota 15 stupňů. Neuvěřitelné.

Protože jsem druhý den byla absolutně vyčerpaná a pouze připravená na to si sednout večer do letadla, vydala jsem se do Ženevy (která je od ledovce vzdálená 2 hodiny autem) na dobrý oběd a pokochat se krásami a klidem jezera procházkou po tamější promenádě. Skvělým útočištěm se tak pro mě stala restaurace Auberge de Savièse s tradiční švýcarskou atmosférou. Tento klenot mezi ženevskými restauracemi se specializuje na kuchyni z regionu Valais a je oblíbeným místem pro milovníky fondue, raclette a dalších švýcarských specialit, takže jsem zde nevynechala například šneky nebo telecí maso.

Po skvělém jídle mé kroky vedly na zmiňovanou promenádu kolem jezera, která je známá také jako Quai du Mont-Blanc a je jedním z nejkrásnějších míst v Ženevě, nabízející malebné výhledy na samotnou vodní plochu a okolní Alpy. Je lemována stromy, květinovými záhony a sochami a na jejím konci, který je umístěn blíže k městu, se nachází Jet d'Eau, jedna z nejvýznamnějších pamětihodností města. Jedná se o impozantní vodní fontánu, vystřelující vodu do výšky až 140 metrů. Kromě toho, že je viditelná z nespočtu míst ve městě, je též pro ženevany jakýmsi jejich symbolem.

A takové bylo krátké, ale intenzivní putování po švýcarských krásách ve dvou dnech. Určitě se sem ještě někdy vrátím pozorovat hlavně tamější život v horách a též kvůli panenské přírodě.