Skotsko autem, první díl: Země Vikingů, kvalitní whisky a Harryho Pottera

Mnoho let jsme toužili s manželem vydat se do Skotska. Když jsme konečně cestu naplánovali, začala pandemie koronaviru, a proto jsme náš sen realizovali až v červenci 2022. Jeli jsme s našimi dvěma dcerkami (devět a dva roky) z Prahy autem a střešním stanem. Jelikož ceny trajektů z Amsterdamu jsou celkem astronomické, zvolili jsme cestu z Francie do Anglie a pak pokračovali do Skotska.

Cesta byla dlouhá a zážitků mnoho, proto rozdělím svoje povídání na dvě části. V této části projedeme východní stranu Velké Británie.

Vyrazili jsme z Prahy v půl deváté směr Calais. Jeli jsme přes Německo, Nizozemsko a Belgii do Francie. Všude jsme četli, že určitě máme natankovat v Německu, že jsou tam nejlevnější pohonné hmoty, tak jsme natankovali podle doporučení v Německu, ale nakonec nejlevněji bylo v Belgii. Takže to není pravidlo. Jelikož jsme dost četli, že ve Francii není dobré přespat, jeli jsme rovnou na trajekt. Rezervaci jsme měli u společnosti Irish Ferries. Cena se liší podle dne a času. My jeli v noci ve středu a byl za 83 euro.

Raději se ujistěte, že víte správné číslo gatu, každý zaměstnanec to píše jinam a píše tam jiné údaje, takže dostanete jen papír s čísly, terminál je obří a když se tam ztratíte, v noci už se nikde nedoptáte. Nám se povedlo z terminálu vyjet a museli jsme znovu projet pasovou kontrolou. Britského celníka jsme dost pobavili. K terminálu jsme dojeli s velkou časovou rezervou a dostali jsme se na dřívější trajekt do Doveru, než jsme měli rezervaci. Nálepky na světla jsme nakonec koupili na trajektu asi za sedm liber. Na benzínce chtěli ve Francii 14 euro a měli pouze variantu pro EU. Cesta trajektem byla rychlá, děti se vyspaly na palubě. Ráno jsme se dostali až za Londýn. Tam si dávejte pozor na objížďky, v kombinaci s jejich pětiproudými kruháky je to peklo. Motali jsme se po objížďkách u Londýna asi dvě hodiny, nakonec jsme projeli v noci centrem Londýna. Ráno jsme pokračovali dál. Pozor na parkovištích u benzínek. Bývají tam dvě hodiny parkování zdarma, pak už se platí a hlídají si to.

Druhý den jsme dojeli do anglického Yorku. Je to krásné historické město a určitě stojí za vidění. Je zde největší gotická katedrála, hradby z 11. století nebo gotická pevnost Clifford´s Tower. Jelikož York by dlouho v držení Vikingů, je zde muzeum Jorvik, ve kterém jsme mohli vidět vykopávky a ukázky ze života Vikingů.

Odpoledne jsme se přesunuli k Hadriánovu valu. Na místě býval lom, ve kterém se těžil kámen na stavbu valu. Bylo zde parkoviště, kde se dá za poplatek přenocovat. Parkoviště je vybavené toaletami a pitnou vodou.

Další den jsme se posunuli k jiné části Hadriánova valu. Bývala zde římská pevnost a je tam i muzeum (to otevírá v 10 h). Kolem valu vede pěší stezka. Určitě stojí za to se kousek po ní projít. Přestože nemusí být zrovna krásné počasí, má to svoje kouzlo.

Z Hadriánova valu jsme se přesunuli na hrad Alnwick. Je to druhé největší obydlené sídlo v severní Británii. Vstupenka platí na nádvoří i do interiérů a je zde několik muzeí tamních vévodů. Celý hrad opravdu stojí za vidění. Točilo se zde mnoho známých filmů a seriálů, ale největší lákadlo je bezesporu sága Harry Potter. Na hradě dělají skvělé fish and chips, pro děti doporučujeme koupit menší porci, a ochutnali jsme máslový ležák. Kde jinde by byl více autentický?

Po návštěvě Alnwicku jsme zavítali do St. Abbs. Je to malá rybářská vesnička s krásným fotogenickým pobřežím. Tato vesnice si zahrála ve filmu Avengers jako „New Asgard“. Čtvrtý den jsme se vydali k Rosslyn Chapel. Tam se vyplatí koupit vstupenky předem. V deset ráno byly vstupenky na třetí odpoledne a dovnitř vpouští omezený počet lidí. Udělali jsme si procházku kolem a pokračovali dále.

Odpoledne jsme dojeli do Linlithgow, kde se nachází krásný hrad, momentálně v rekonstrukci. Narodila se tam skotská královna Marie Stuartovna. Vedle je kostel sv. Michala, kde se zrovna chystala svatba. Bylo to jedno z mála míst, kde se neplatilo vstupné, v parku jsme si dali na lavičce svačinu a pak vyrazili na procházku. Na náměstí byla výstava historických aut. Koupili jsme si zde v malé příjemné kavárně kávu a vyrazili na další cestu.

V pondělí dorazili do St. Andrews. Město je pojmenováno po svatém Ondřejovi, patronovi Skotska. Zde jsme navštívili místní akvárium. Je malé, ale pěkné a mají tam i jiná zvířata než mořská, např. hady, surikaty či opice.

Prošli jsme se městem. Za vidění stojí hrad z 13. století, katedrála, kde byl upálen český husita Pavel Kravař, či univerzita, na které se potkal mladý William a Kate. Pro milovníky golfu je v St. Andrews obří golfové hřiště (byl zde založen nejstarší golfový klub na světě). Zde nás zastihl obří liják, tak jsme pokračovali na hrad Dunnottar.

U Dunnottaru bylo krásné počasí. Je to třetí největší hrad ve Skotsku a zahrál si také v mnoha filmech. Celá stavba je opravdu impozantní i s pobřežím. Posvačili jsme na pláži s nádherným výhledem a šli k hradu. Je zde k vidění zvláštní typ horniny, tzv. Pudinkový kámen. Z pravé stany hradu jsou v moři vidět tuleni – doporučuji dalekohled s sebou. V docházkové vzdálenosti je i památník Stonehaven, ale tam snad příště.

Navečer jsme se jeli ještě podívat do Crovie. Je to malá vesnička s pár domky a úzkou římsou, velikosti chodníku před nimi. Parkovat se musí nahoře, dole není pro auta místo, takže určitě nedoporučuji sjíždět dolů. Je tam nádherně a plán byl zde přespat, výhled byl okouzlující, ale dost tam foukalo. To, že zde moře umí být velmi rozbouřené, značily odtokové kanály na vodu mezi domky a pevné okenice. Měli jsme tu noc velký problém sehnat ideální místo k přespání kvůli větru a ani třetí místo nakonec nebylo dobré. Ve tři ráno jsme vzbudili holky, sbalili stan a jeli na klidnější místo.

V úterý jsme měli v plánu navštívit destilérku Glenfiddich. Bohužel mají pondělky a úterky zavřeno, což jsme nevěděli. Nakonec jsme se prošli areálem, který je sám o sobě moc hezký, a vyrazili do města. Cestou jsme viděli první skotské krávy. Bylo tam otevřené snad jediné bistro, ale dalo se tam dobře naobědvat. Pokračovali jsme do Carrbridge. Je zde nejstarší kamenný most na Skotské vysočině. Holky se vyběhaly na úžasném hřišti, které bylo hned vedle parkoviště, kde jsme stáli.

Pozdě odpoledne jsme navštívili Culloden. Na pole se dostanete i později, ale návštěvnické centrum a muzeum zavírá ve čtyři! Koupila jsem zde nádherně vonící mýdlo s whisky a medem. Na bitevním poli jsou památníky rodů, které zde padly při Jakobitském povstání a na vřesovišti jsou k vidění i skotské krávy.

Osmý den jsme zavítali do Inverness. Na hrad jsme se nedostali, byl zrovna v rekonstrukci, ale i procházka městem stojí za to. Zrovna tam probíhal i hudební festival, ale museli jsme se posunout, protože jsme měli objednaný trajekt na Orkneje.

Cestou jsme se podívali ještě na Urquhart Castle, který se nachází u Lochneského jezera. K jezeru se dá projít. My jsme k jezeru Loch Ness nedošli, protože naše nejmladší přes všechna varování spadla do jeho přítoku, tak jsme ji převlékli a museli se vrátit k autu pro suché boty. Nessie jsme neviděli.

Večer jsme přejížděli trajektem společnosti North Link ze Scrabster do Stromness na Orkneje. Trajekt pluje kolem pískovcového pilíře Old Man of Hoy (137 m vysoký). Ubytovali jsme se v kempu kousek od trajektu. Trajekt tam a zpět vyšel asi 220 liber. Večer jsem ještě rychle využila pračku a sušičku v kempu. V noci byly vidět v moři hlavy tuleňů a alky lovící ryby.

Pokračování naší další cesty bude následovat ve druhém samostatném článku.